SVĚDECTVÍ NAŠICH FARNÍKŮ

BOŽÍ NÁBOJ

Ještě pár let zpátky jsem byla toho názoru, že víra a církev jsou dvě silně odlišné věci. I když jsem při svých aktivitách poslouchala "tajemné nápovědy", jinak jsem moc nevnímala a na mši jsem zavítala občas. Teď vím, že kdybych víc naslouchala či věděla to, co vím dnes, pravděpodobně by se má cesta odvíjela jinak. Každopádně nelituji této cesty.

Co se tehdy stalo před léty? Bylo to vyprávění mého nevěřícího kamaráda o umírání své silně věřící babičky, která odcházela z tohoto světa v pokoji na rozdíl od jeho nevěřícího dědečka. Toto vyprávění jsem si vyposlechla přibližně za rok znovu i s vyprávěním kamaráda, že se snažil přečíst bibli, korán atd., chtěl všemu přijít na kloub, ale nepochopil...

Neskutečná změna však  nastala u mne. Vznikla  moje touha odcházet z tohoto světa s úsměvem na rtech. Rostla u mne touha po poznání Boha a pak jsem chtěla být na blízku, když můj vnuk půjde k 1. sv. přijímání. Nikdy nezapomenu na kostel na Žižkově, kde jsem po mnoha a mnoha letech vykonala svátost smíření. Pocit, že všechno začíná jinak, byl neskutečný.

Přirovnala bych to k tomu, že jsem vešla do zámku, kde se otvírají postupně dveře a já vždy žasnu, co se za těmi dveřmi objeví. S přibývající vírou začaly neskutečné těžkosti v mém životě. Vše beru jako výzvu, abych pochopila další. Nyní již za tyto těžkosti děkuji. S těžkostmi přišlo spoustu poznání, jiných zážitků a krásných každodenních Božích doteků. Vše prožívám úplně jinak a naplno. Stačí tak málo, začít hledat Boha, poznat ho ve všem a ve všech.

Je škoda, že často hledáme návody jak žít, jak se s něčím vypořádat, často jdeme za různými spiritualitami atd. Vše začíná a končí jen u toho jediného, jen s tím rozdílem, že různé skupiny, různí lidé "HO" nějak jinak nazývají.

Díky přicházejícím "myšlenkám", které jsem začala poslouchat, jsem poznala spoustu poutních míst, potkala a seznámila se s lidmi, které mi dávají další impulsy do života. Můj život dostal náboj, který nechci promarnit. Nepromarněte ho ani vy...

KAZ